Našel jsem velmi obsáhlý a na informace bohatý rozhovor s Terencem Winterem, tvůrcem seriálu. Zdroj: HBO.CZ

Většině lidí by scénář a produkce seriálu „Rodina Sopránů“ bohatě stačily, aby měli do důchodu vystaráno. Terence Winter má kromě tohoto seriálu na kontě navíc ještě filmy „Zbohatni nebo chcípni“ a „Xena: Princezna bojovnice“, ale do filmařského důchodu se ještě zdaleka nechystá.

Zeptali jsme se tvůrce seriálu Impérium – Mafie v Atlantic City, jak se k tomuto projektu vlastně dostal?

Terence Winter: Vlastně mě k němu přivedla HBO. Když jsme ještě natáčeli „Rodinu Sopránů“, přinesli mi tuhle knihu, což je v podstatě kronika historie Atlantic City, a řekli mi, abych si ji přečetl. Chtěli, abych pro ně natočil něco nového, až skončím se Sopránovými. Zvedl jsem se a chtěl jsem odejít, ale když jsem už byl doslova mezi dveřmi, řekli mi: „Abychom nezapomněli, pokud zjistíte, že na tom něco je, šel by s námi do toho Martin Scorsese“. Tak jsem se zarazil a řekl jsem: „V tom případě vám garantuju, že z toho udělám seriál.“ Šel jsem domů, pečlivě si to přečetl a ta dvacátá léta z toho na mě přímo vyskočila. Atlantic City v době svého největšího rozkvětu bylo něco jako Las Vegas v době, kdy Las Vegas ještě nebylo na světě.

Celé město v té době ovládal chlapík jménem Nucky Johnson (v seriálu jsme ho pojmenovali Nucky Thompson), který byl napůl politik a napůl gangster. Ve městě ho měli všichni rádi, i když byl lump do morku kostí. Patřil k lidem, kteří si dovedou všechno zařídit, a dokázal se lidem ve městě zalíbit. V roce 1920 byla uzákoněna prohibice, ženy získaly volební právo, právě skončila první světová válka, bylo zahájeno rozhlasové vysílání, celé Spojené státy žily volbami – zkrátka byl to začátek období, které vstoupilo do dějin jako „bouřlivá dvacátá léta“. Takže z mého pohledu to bylo jasné. To období bylo přímo nabité různými událostmi a navíc jsme měli tak neuvěřitelně nosnou ústřední postavu, že jsem do toho prostě musel jít.

Otázka: Co z toho, co v seriálu uvidíme, se skutečně stalo?

TW: No, snažíme se co nejvěrněji popisovat skutečné události. Mnoho postav v seriálu skutečně žilo a my jejich životní příběhy zachycujeme dost věrně. Ke tvůrčí licenci se uchylujeme jen tehdy, kdy do příběhu vstupují naše fiktivní postavy. Takže záleží na tom, o čem se bavíme . Postava Nuckyho je ze sedmdesáti procent historická a z třiceti procent vymyšlená – jeho osobnost, jeho vztahy s lidmi, jeho rodina.

Otázka: Setkal se s mladým Alem Caponem?

TW: No to zcela jistě. Capone opravdu organizoval loupežná přepadení, určitě znal Nuckyho a skutečně strávil spoustu času v Atlantic City. Nucky se kamarádil s Johnny Torriem, kterého Capone považoval za svého učitele.

Otázka: Překvapilo mě, jak byla mafie v prvních letech po svém vzniku národnostně různorodá…

TW: No, třeba společnost nájemných vrahů „Murder Incorporated” se skládala jen ze samých židovských gangsterů – Buzzy Segal, Lanski, to všechno byli Židé. Hranice mezi jednotlivými národnostmi nebyly v roce 1920 tak ostré. Irové, Italové, Židé, všichni mezi sebou spolupracovali. To opravdu nastavuje zrcadlo současné společnosti. Myslím, že jednou z nejpřekvapivějších věcí, na které jsem při svém průzkumu narazil, bylo, že věci se sice na povrchu mění, ale uvnitř zůstávají v podstatě stejné. Uvědomil jsem si, že korupce v politice není samozřejmě žádná novinka, ale co ovládání politiky velkým byznysem? Překvapilo mě, že ve dvacátých letech to bylo úplně stejné, včetně lobbování a podobných praktik. Prohibice je vlastně takovou metaforou dnešního obchodu s drogami. Na obou se podíleli stejní mladí násilníci, kteří chtěli rychle zbohatnout, a tak se dali na obchod se zakázanými látkami … jedna droga doslova vystřídala druhou.
Otázka: Jak jste vyřešili dilema mezi historickou věrností a satirickým zobrazením dnešní doby?

TW: Opravdu hodně jsme se snažili o co nejvěrnější rekonstrukci daného historického období. Měli jsme několik možností, jak to udělat – mohli jsme třeba zvolit stylizovanou verzi dvacátých let, což je zcela legitimní přístup. Ale my jsme zvolili cestu naprosto věrné rekonstrukce tehdejší atmosféry včetně prachu na ulicích a rezavých dopravních značek. To si samozřejmě vyžádalo rozsáhlý výzkum, který bude pokračovat po celou dobu natáčení tohoto seriálu. Bob Shaw, který nám dělal vedoucího výpravy pro Rodinu Sopranů a navrhoval výpravu také k seriálu Mad Men, pro nás navrhl dřevěné molo. Ta úroveň detailů je neuvěřitelná a museli jsme kvůli tomu nastudovat spoustu knih a tuny dalších materiálů. Chtěli jsme zachytit všechno tak věrně, jak to jen bylo možné.
Otázka: Jak jste to měli s rozpočtem? Bylo to tentokrát úplně o něčem jiném?

TW: Ne tak docela. Přirovnal bych to nejspíš k Římu, tedy k seriálu Řím, v tom smyslu, že je to historická hra. Když natáčíme v exteriérech, musí sedět každý šev na kostýmech. U seriálu ze současnosti stačí jen zajet na místo a začít natáčet. Když se příběh odehrává v roce 1920, zabere vám tři dny jen příprava ulice tak, aby byla historicky věrná. A všechno je mnohonásobně dražší.
Otázka: Měl jste vzhledem k Rodině Sopránů nějaké pochybnosti o tom, jestli natočit další gangsterku? Neříkal jste si „tak teď bych rád natočil nějaký muzikál nebo western“?

TW: No, já s tímhle tématem vždycky rád pracuju, ten svět znám opravdu dobře a myslím si, že o něm dokážu i docela dobře psát. Vím, že díky téhle specializaci se vždycky dostanete do určité škatulky. Ale třeba Hitchcock se taky specializoval na thrillery, John Ford natočil hodně westernů… Ne že bych se s nimi chtěl v čemkoli srovnávat, ale člověk má zkrátka tendenci držet se žánru, který mu vyhovuje a který ho baví. Nevybral jsem si to vědomě proto, že to byla gangsterka, ale ten gangsterský prvek jsem tam jasně viděl a tohle téma mě opravdu dost baví.

Otázka: Čím vás tak fascinuje?

TW: Myslím, že většina z nás žije v mezích zákona, ale fascinují nás lidé, kteří ho překračují. Jejich prostřednictvím můžeme zažít něco úplně odlišného. Podívejte se třeba na chlapíka, jako byl Nucky, který ovládá Las Vegas dvacátých let. Má pro sebe celé osmé patro hotelu Ritz-Carlton. Spí s tanečnicemi. Vstává ve čtyři hodiny odpoledne. Všichni ho milují. Co je na tom špatně? Za takový život se samozřejmě platí hodně vysoká cena a my v podstatě nechceme žít jako on, ale je příjemné strávit hodinu týdně v jeho světě.
Otázka: Snažil jste se nezabřednout do klišé, která jsou pro gangsterky typická?

TW: Především jsme zvolili úplně odlišný pohled na některé známé gangstery, jako byl třeba Al Capone a Lucky Luciano. Většina filmů nebo televizních pořadů je zachycuje na vrcholu moci. Ale tady vidíme jejich učednická léta – Al Capone je popletený mladíček, který si ještě není úplně jistý sám sebou. Lucky Luciano je mládenec, který se stále ještě učí móresům od Arnolda Rothsteina. Jedna z prvních věcí, kterou Tony Soprano v Sopranových říká, je: „Mám pocit, že jsem přišel v okamžiku, kdy něco končí“, a právě to „něco” v našem novém seriálu začíná. Je fascinující pozorovat Al Capona v situacích, kdy lidé netuší, koho mají před sebou, nebo kdy mu přezdívají „ten tlustej kluk”,

Otázka: Jak se vám pracovalo s Martinem Scorsesem?

TW: No, nejdřív jsem se s Martym sešel a řekl mu, jak bych si ten seriál představoval. Mluvili jsme o dvacátých letech a on byl hned od počátku úplně v obraze. Původně jsme mysleli, že se na filmu bude podílet jen jako producent, ale pak si přečetl scénář a řekl: „Tak tohle bych rád režíroval.“ Málem jsem spadl ze židle. Martin totiž stál doslova u zrodu mé filmařské dráhy. Když jsem v roce 1976 viděl jeho Taxikáře, byl to první film, který mě donutil zamyslet se a zkoumat, jak se to vlastně dělá. Díky němu jsem zatoužil dovědět se o filmu něco víc. Takže od téhle chvíle to byla už jen otázka plánování. Martin měl rozdělaný Prokletý ostrov a museli jsme čekat, až se uvolní, takže zatímco dělal ještě na postprodukci, my už jsme zahájili casting.

Jakmile se rozkřiklo, že na projektu pro HBO pracuje Martin Scorsese, začaly nám nepřetržitě zvonit telefony. Uvědomili jsme si, že nejdřív musíme najít představitele pro roli Nuckyho. Začali jsme se o tom radit a mám pocit, že Stevovo jméno jsem první navrhl já. Marty na to okamžitě zareagoval – před mnoha lety spolu krátce spolupracovali na jednom filmu – a řekl „To je prima, s tím bych moc rád pracoval znovu,“ a já jsem řekl: „No, my jsme spolu dělali na Sopránech a on je úžasný, rád bych ho tam měl.” Takže jsem Stevovi zavolal domů a řekl jsem mu: „Chtěli bychom ti nabídnout tuhle roli”. Steve odpověděl: „To mi lichotí, že jste vybrali právě mě, určitě jste uvažovali o spoustě dalších herců“. Řekl jsem mu „Ne, ne, my tu roli nabízíme jen tobě. Chceme, abys to hrál ty.“ Ohromně ho to překvapilo. Když o tom teď zpětně uvažuju, je to zvláštní, ale v té roli si prostě neumím představit nikoho jiného.

Vzpomínám si, že Steve mi byl sympatický od prvního okamžiku. Viděl jsem ho ve filmu Průšvih se Seymourem Cassellem, a řekl jsem si – panebože, kdo je tenhle chlapík? A pak, kdykoli jsem viděl jméno Steve Buscemi v titulcích nějakého filmu, vždycky jsem si řekl, že to bude určitě dobrý film. Steve má nesmírně široký herecký rejstřík. Dovede zahrát komické i vyloženě hororové role. Dokáže být velitelem i citlivým romantikem. Třeba ve filmu Přízračný svět hraje typicky romantického hrdinu. Myslím, že i diváci budou mít stejně jako já pocit, že si v té roli nedokážou představit nikoho jiného. Steve je prostě úžasný.

A práce s Martym byla skvělá. Velmi dobře se s ním spolupracuje, opravdu poslouchal, co mu říkám. Marty má tak velkou sebedůvěru a sebevědomí, že si může dovolit zajímat se i o názory druhých, a pro mě to byla ohromná zkušenost. Je srdečný, dobře se mi s ním směje, zkrátka tohle natáčení jsme si opravdu užili. Dokončili jsme pilotní díl a Martin se ještě stále podílí na obsazování herců, sleduje všechny epizody a říká nám, co si o nich myslí. Po celou dobu trvání seriálu jsme si v neděli odpoledne pravidelně volali a probírali jsme průběh uplynulého týdne, a to bylo fajn.

Otázka: Jestli se nemýlím, pro Martina Scorseseho je tohle první televizní počin?

TW: Martin už v roce 1985 natočil epizodu do antologie „Neuvěřitelné příběhy”, takže de facto už v televizi pracoval, ale tohle je zcela určitě jeho první výprava na pole seriálů. Bylo legrační, že když jsem mu začal ukazovat některé z prvních scénářů dané řady, řekl „No, to je skvělé, tady je vidět, co se stane s postavami, když film skončí. “

Otázka: Myslíte, že bude režírovat nějaké další epizody?

TW: Doufám, že určitě ano. Teď už má rozpracovaný další film, ale ví, kde nás najde. Pokud si udělá čas, budeme s ním spolupracovat moc rádi.